Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 409 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Cathrin Schützová: „Milošević dostal své žalobce na lavici obžalovaných“ Email

Neděle, 20. března 2011

Před pěti lety v Haagu zemřel prezident Jugoslávie. Tamní Tribunál OSN mu odepřel odpovídající lékařskou péči. Rozhovor s Cathrin Schützovou vedl Rüdiger Göbel.

Cathrin Schützová, diplomovaná politoložka a dopisovatelka „junge Welt“, byla od roku 2002 členkou týmu obhajoby Slobodana Miloševiće před Mezinárodním trestním soudem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). S jejím přispěním vyšla v nakladatelství Zambon kniha „Die Zerstörung Jugoslawiens – Slobodan Milosevic antwortet seinen Anklägern“ (Zničení Jugoslávie – Slobodan Milošević odpovídá svým žalobcům).

U příležitosti pátého výročí smrti Slobodana Miloševiće tento pátek (11. března 2011) jste protestovala před Úřadem Spojených národů ve Vídni. Proč ne v Haagu, kde bývalý jugoslávský a srbský prezident zemřel ve své cele v průběhu svého procesu před haagským tribunálem pro Jugoslávii (ICTY)?

OSN vytvořila nestvůru v podobě ICTY a vyzývám ji k tomu, aby toto monstrum sprovodila ze světa. Vlády USA a Německa v roce 1993 prosadily zřízení ICTY jakožto prvního tribunálu ad hoc v Radě bezpečnosti OSN, ačkoli Rada bezpečnosti k takovému kroku neměla žádné oprávnění. Instituce OSN, která soudí občany členských států, se dostává do zásadního rozporu s Chartou OSN. V ilegální haagské instituci tedy nemůžeme spatřovat partnera k jednání.

Jaké zájmy USA a Německo vytvořením ICTY sledovaly?

Protože Jugoslávie stála v cestě jejich potřebě expanze, rozhodly se jí rozbít a nesou spoluodpovědnost za vypuknutí a eskalaci odštěpeneckých občanských válek. S jasným úmyslem si ti, kteří již v roce 1993 měli díky diplomatickým krokům a tajným operacím na rukou balkánskou krev, vymysleli „soud“, který mohl být kdykoli použit jako nátlakový prostředek k usměrňování válčících stran. A který měl soudit zločiny na území bývalé Jugoslávie „NATOvským“ způsobem: tedy srazit na kolena vzdorovité Srby a zprostit odpovědnosti země NATO. V tomto smyslu tribunál ICTY chránil NATO, které vedlo v roce 1999 agresivní válku proti Jugoslávii bez mandátu OSN. Mluvčí NATO Jamie Shea označil vojenský pakt se zřetelem k jeho finančním příspěvkům a politickým vazbám jako „přítele ICTY“ a tím předvídavě zdůvodnil, proč nebudou připuštěny žaloby na válečné zločiny NATO podané ze strany Amnesty International.

Existují ale nějaké mezinárodní standardy pro spravedlivé soudní procesy nebo ne?

Plnění politického zadání ale vyžaduje ignoraci platných norem. Srbský opoziční politik Vojislav Šešelj je již osm let držen ve vyšetřovací vazbě. To je jasné porušení evropské úmluvy o lidských právech. V každém právním státu má obžalovaný právo se dozvědět, co je mu kladeno za vinu. Tribunál ICTY ale obžaloby mění, často vícekrát a zásadním způsobem, a to dokonce i po zahájení příslušného procesu. Mnohokrát změnil své vlastní stanovy a také stále porušuje svá vlastní pravidla. Miloševićovi bylo odepřeno garantované právo hájit se sám. Totéž hrozí Radovanu Karadžićovi. Porušování zásady rovnosti postavení obžaloby a obhajoby je na denním pořádku. Žalobci pořádají týdenní tiskové konference v budově ICTY a Richard Dicker z organizace Human Rights Watch, jeden z vůbec největších vyvolávačů protisrbských nálad na světě, pravidelně štval ve foyeru budovy před zástupci tisku proti Miloševićovi. Náš kolega byl z budovy vykázán, když rozdával novinářům informační leták. Žalobci měli k dispozici obrovský rozpočet ICTY. Obhajoba Slobodana Miloševiće byla odkázána na dary. Když německý stát sbírku kriminalizoval a zmrazil vybrané prostředky a zablokoval i můj vlastní účet, odepřel nám tribunál ICTY jakoukoli podporu. Naše práce tím byla mocně omezena.

Popisujete ICTY jako protisrbský. Byly tam však odsouzeni také Chorvaté a bosenští Muslimové …

Ačkoli se jednalo o občanskou válku se třemi bojujícími stranami, představují 80 procent všech obžalovaných Srbové a mezi nimi mnozí špičkoví politici a vysocí vojenští hodnostáři. Jinak je tomu u Chorvatů a bosenských Muslimů. Chorvatský generál Ante Gotovina je sice jako osoba odpovědná za „etnickou čistku“ oblasti Krajina od statisíců Srbů neslavně proslulý, ale není to žádný vedoucí armádní představitel. Totéž platí pro bosenského Muslima Nasera Oriće. Přestože se v průběhu války před západními novináři chlubil useknutými hlavami Srbů, dospěl Tribunál ICTY k závěru, že mu nelze dokázat odpovědnost za útoky jeho vojáků na srbské obyvatelstvo v okolí Srebrenice. Američtí novináři, kterým kdysi předváděl své válečné trofeje z lidských těl, nebyly nikdy před ICTY pozváni jako svědkové. Pseudoprocesy s nesrbskými obžalovanými mají navenek demonstrovat nestrannost ICTY.

Bývalá vrchní žalobkyně ICTY Carla del Ponteová chce nyní vyšetřovat případ obchodu s lidskými orgány kosovskoalbánské mafie. Podle obvinění měli být Srbové z Kosova odvlékáni do Albánie a tam doslova vykucháni.

Mme. del Ponteová sice ve své autobiografii poskytla užitečná upozornění na tento obchod s lidskými orgány, která vedla k šetření a zprávě Dicka Martyho, zvláštního zpravodaje Rady Evropy. Ale já se ptám, zda nechce svojí nynější angažovaností přehlušit snad ten největší skandál, který se stal. Marty totiž odhalil, že ICTY pod vedením Mme. del Ponteové v roce 2003 důkazy o loupežích orgánů kriminálními kosovskými bandami zničil!

Převážnou většinou zdejších médií byl Slobodan Milošević tehdy popisován stejně jako dnes Muammar Kaddáfí: dle momentální potřeby byl označován jako posedlý velikášstvím, jako ďábelský, jako řezník národů, nebo dokonce jako nový Hitler. Byla jste součástí týmu jeho obhajoby. Co jste přitom zažila?

Lord David Owen, bývalý zvláštní vyslanec Evropské unie pro Balkán, označoval Miloševiće jako „Jugoslávce“, který byl všechno jiné než ideolog Velkého Srbska nebo „etnických čistek“. K tomu se připojuji. Milošević se dokonce často zastával Chorvatů a bosenských Muslimů a zdůrazňoval, jak jsou tito Západem využíváni a podváděni. V rámci své obhajoby zmiňoval sice podporu bosensko-muslimských sil zahraničními mudžahedíny, ale odmítal to přeceňovat a označovat jako „islámský teror“. Místo toho vyzdvihl skutečnost, že za import islámských bojovníků byly odpovědny USA. Nebylo neobvyklé, že si jej vážili o nesrbští obžalovaní.

Velký dojem na mne udělaly zprávy svědků obhajoby, s nimiž jsem byla v úzkém kontaktu. Západní politikové, diplomati, vojáci, novináři, kteří tím či oním způsobem zažili válečné události. Také jejich výpovědi potvrzují, že hodnocení Miloševiće byla stejně falešná jako všechno, co média o Jugoslávii přinášela.

Jak svoji vazbu a proces prožíval Milošević?

On zjevně nevěřil, že by pro něj mohla platit presumpce neviny a že by mohl očekávat spravedlivý proces. Ale postavil si hlavu a vlastně dostal své žalobce na lavici obžalovaných. Nedělal žádné kompromisy, nepřistoupil na žádný handl, který by mu případně mohl přinést nějaký prospěch. Tím si, jak sám poznamenal, uchovával vnitřní svobodu. ICTY nemohl vnímat jinak, než jako represivní politický nástroj sloužící k tomu, aby byli potrestáni vedoucí političtí představitelé jako on, kteří bezpodmínečně nekapitulovali před imperialismem. Jeho vystupování bylo oslabováno stále novou šikanou. Nakonec mu Tribunál počátkem roku 2006 odmítl léčení na moskevské klinice a postaral se o to, aby proces nepřežil.

V průběhu válek v bývalé Jugoslávii byla velká většina médii nekritická a protisrbsky zaměřená. Jak jste vnímala novináře kolem procesu?

Tisk se o samotný průběh procesu nezajímal. Když bylo zřejmé, že žalobci nebyli schopni dokázat svá obvinění a Milošević doložil, že chorvatská, bosensko-muslimská a později kosovo-albánská strana byla vyzbrojována Německem a USA, bylo kolem procesu hrobové ticho. Obraz Srbska jako agresora se nesměl ani trochu otřást. Ani jednou německá média neinformovala o tom, když svědkové z Německa otřásli obžalobou za Kosovo v základech. Bývalý důstojník Bundeswehru Dietmar Hartwig byla na místě jako šéf evropských pozorovatelů v Kosovu na počátků agrese NATO. Vypověděl, že nezažil žádný srbský teror, nýbrž teror UÇK. A novinář Bo Adam z novin Berliner Zeitung se od místních Albánců dozvěděl, že „nevinní Kosovaři „ z Račaku byli bojovníci padlí v boji.
Většinou nebyli v sále vůbec žádní novináři. Jedinou výjimkou byl Germinal Čivikov, jehož zprávy představují velmi cenná svědectví

Zdroj: http://www.jungewelt.de/2011/03-11/057.php?sstr=sch%FCtz%7Cmilosevic, překlad Pavel Křivka